Plenéry
Ačkoli u nás ve škole toto slovo děti znají, protože se skloňuje ve všech
pádech nejméně dvakrát ročně, jeho definice opravdu není jednoduchá…
Plenér je když….výtvarně zaměřená třída odjede začátkem června
malovat do hor. Jede se vlakem, jednak aby to moc nestálo a rodiče byli ochotni zaplatit i jiné akce, jednak aby to bylo romantické – A opravdu!
Není malebnější pohled než na tlupu třiceti desperátů s obskurdními
zavazadly gigantických rozměrů, prádelním košem přecpaným výtvarnými materiály a softbalovou výstrojí,nejkrásnější bývají s touto společností rychlé přestupy z vlaku na vlak. Většinou na ně nezapomenou ani žáci, ani náhodní spolucestující.
Plenér ale hlavně je když…když už se maluje. Když každý jednotlivec bojuje s „tou pitomou horou, která ale přece vůbec nejde namalovat, s tou mizernou zelenou, která ale vůbec nejde namíchat“, s tím jak „ mě strašně
bolí zadek, nohy, je mi horko, zima.“ ten neuvěřitelný pocit únavy, ale taky uspokojení, když nakonec hora vypadá jako hora a je přesně tak daleko,
jak by měla být, jinými slovy – konečně jsem tam dostal ten prostor!
Plenér je ale také když… jedou výtvarníci z různých tříd malovat
na podzim, sledují jak to jde těm ostatním a většinou následuje hluboká sebereflexe typu: Já mám být ten šikovný deváťák!!!
Plenér je ale také jedna hra za druhou, softbal a fresbee a večery,
kdy se hraje na kytaru a všichni se při společných hrách zalykají smíchy.
Plenér je když ..je horko a zima a vítr a občas (jako letos) třeba i sněží,
když po průtrži mračen všichni suší nejen boty, ale třeba i desky s výkresy.
Plenér je když se všichni vrátí domů, nejdříve spí alespoň 12 hodin v kuse
a teprve pak seznámí rodiče s tím „ jak jste se tam vlastně měli“ nicméně
ve vypravování vynechávají místa, kdy příběh o plenéru není pro ty, kteří
na něm nebyli se slovy…tomu byste nerozuměli.
Plenér je prostě fajn.
FACEBOOK
YOUTUBE
INSTAGRAM
